Různé

Ozvěny lidových misií v Rudolfově v časopisu Setkání, duben 2016

Exercicie 2012 - článek Martina Vanáče (16 let) ve sv. Janu Prachatickém č. 10/2012

Tímto článkem bych se chtěl s vámi podělit o zážitky s P. Anthonym Saji VC, nástupcem známého kněze otce Billa. Poprvé jsem se s tímto knězem osobně setkal v kostele sv. Vojtěcha
v Č. Budějovicích v roce 2010. První setkání bylo pro mne nejvíce působivé. Dodnes si pamatuji
na jeho kázání „Podobenství o fíkovníku“. Slova z tohoto kázání ve mně pořád působí.
Na toto setkání se pamatuji, jako by se stalo včera.

Za otcem Anthonym jsme se následně vydali celá rodina do Koclířova ve východních Čechách
v roce 2010. Bylo to při příležitosti závěrečné mše svaté jeho exercicií. Samotného mne překvapilo, jak poměrně velký kostel v malé vesničce „praská ve švech“. Nebyli tam jenom účastníci exercicií, ale i lidé z různých koutů České republiky. Opravdu silným zážitkem byla jeho exerciční modlitba, při které pronesl, abychom se každý den modlili slova: „Děkuji ti, Ježíši, chválím tě, Ježíši.“ Tato slova si každé ráno opakuji a myslím, že ve mně zůstanou po celý život.

Další střetnutí s otcem Anthonym proběhlo ve Strakonicích v roce 2011, kde jsem měl možnost ministrovat a osobně se s ním setkat a potřást si s ním rukou. Kázání bylo opět krásné. Vyprávěl, jak byl na exerciciích u nás v Čechách a v Indii mu umírala maminka na rakovinu. Poprosil tedy mladé lidi, kteří s ním byli, aby se modlili. Když přijel domů do Indie, jeho maminka byla zdravá, lékaři mu říkali, že považují za zázrak, že se uzdravila. Otec Anthony to za zázrak také považuje. Nejsilnější zážitek z této mše bylo, že jsem od něj na konci dostal požehnání. Opravdu jsem se cítil silnější
a naplněný Duchem Svatým.

Zatím poslední mé setkání s otcem Anthonym se událo v květnu tohoto roku v Horažďovicích. Opět mě nejvíce zaujalo krásné kázání „O nemocném u rybníka Siloe“. Otec pronesl slova: „Je dobré se modlit za různé věci, které potřebujeme, ale nejdůležitější je modlit se za víru. Modlete se za víru, víra a naděje je nejdůležitější pro život. Buďte radostní a zažeňte negativní myšlenky.“ Od té doby se za toto modlím a mám z toho dobrý pocit.

Chtěl bych vás všechny vybídnout k účasti na jeho exerciciích, je to neskutečný zážitek. V Africe se jeho bohoslužeb účastní
až 300 000 lidí. Myslím, že je to skvělá příležitost setkat se s takovým knězem. Já jsem se rozhodl, že se tento rok budu účastnit
jeho exercicií a těším se už teď. 

Martin Vanáč

Návštěva "z jiného světa" - článek P. Petra Koutského v Horažďovickém obzoru č. 5/2012

V  pondělí 7. května 2012 jsme v  našem městě měli neobvyklou návštěvu. Naše město Horažďovice navštívil P. Anthony Saji, katolický kněz z řeholního společenství Vincentinů, které vytvořilo veliké misijní dílo v rovníkové Africe, ve kterém se snaží místním lidem přiblížit křesťanství, poskytnout vzdělání, vyučit je nejrůznějším řemeslům, aby je naučili samostatnému životu, a  kromě toho jim poskytují i lékařskou péči. Osobně se domnívám, že v  celé historii oražďovic se jednalo asi o první návštěvu tohoto typu, o návštěvu „z jiného světa“.

Je pochopitelné, že mnozí z  nás si mohli říci: „To je sice hezké, ale co my zde v Pošumaví máme něco společného s rovníkovou Afrikou“. Někteří lidé si mohli i  kriticky povzdychnout: „Co nám může říci člověk pocházející z Indie, působící v tropické Africe, vždyť jeho mentalita je jiná, vždyť je z úplně jiného světa!“

Sám za sebe se musím přiznat, že jsem k tomuto kritickému postoji měl velice blízko. Ale když vše skončilo, všechno jsem viděl v  jiném světle. V  ten den byl velký horažďovický kostel plný lidí a  všichni odcházeli spokojení. Dokonce ještě i v tyto dny se setkávám s příznivými ohlasy a to i z řad lidí, kteří se nepovažují za tradiční křesťany. Prostě vystoupení afrického misionáře působilo povzbudivě a optimisticky a tento optimismus jsme si mohli odnést do svých domovů. Uvědomil jsem si, že tento povzbudivý optimismus je v  úplném protikladu s  naším kritickým pohledem na život, dokonce i  s  naší chronickou nespokojeností. Ta je dána ztrátou ideálů, rozbitím mezilidských vztahů i s korupcí mnohých politických představitelů. A teď najednou do té naší skepse zazní slovo povzbudivé, slovo, které má v sobě takovou vnitřní sílu, že povzbudilo veliký zástup lidí a to i přes svoji jednoduchost i přesto že zaznělo od člověka jiné kultury, jiné mentality,  že zaznělo „z jiného světa“.

To vše pro nás mohlo být velikým povzbuzením, nadějným a  útěšným poselstvím, a sice v tom smyslu, že i v tomto rozbitém světě je přítomná tvůrčí síla, která může vnitřně obohatit člověka a  naplnit lidské nitro pokojem. Na křesťanství je veliké i to, že dokáže vnitřně stmelit lidi nejrůznějších postavení, vzdělání, kultur i  národností. Někteří z  nás jsme mohli shlédnout fotografi cké snímky z misií z rovníkové Afriky a z těchto snímků bylo patrné, že úsilí bratří Vincentinů skutečně pozvedá zdejší lid na vyšší duchovní, morální i kulturní úroveň. Právě na tohle to všechno nás upozornila návštěva indického kněze, misionáře v rovníkové Africe, Otce Anthonyho, člověka „z jiného světa“.

Otec Petr